Švejk si maže kolena, když jej zastihne zpráva o smrti arcivévody Ferdinanda. Ten den je v hospodě U Kalicha zatčen civilním strážníkem Bretschneiderem a spolu s hostinským Palivcem arestován za velezradu a hanobení Rakouska. Poté, co je vyslýchán, je Švejk díky svému chování poslán k soudním lékařům, kteří ho prohlásí za notorického blba a idiota.
Nechají ho zavřít do blázince, kde se mu velice líbí. Poté co je propuštěn, vrací se opět do hospody U Kalicha, kam za ním přijde civilní strážník Bretschneider v domnění, že tím, že si od Švejka koupí psa, získá nějaké tajné informace. Nakonec má doma sedm nečistokrevných oblud, které slavného detektiva nakonec sežerou.
Je vyhlášena mobilizace a Švejk je ihned odhodlán dát se odvést. Protože jej ale bolí kolena tak, že nemůže chodit, musí ho paní domácí k odvodu vézt na vozíku. Jak jede na vozíku a vykřikuje, že jede do války umřít za císaře pána, začíná se kolem něj shlukovat dav lidí. Tento výjev se dostává i do novin. U odvodu je jeho neschopnost automaticky považována za simulaci, a tak je poslán do vojenské nemocnice. V nemocnici se seznámí se svými spolupacienty a ti si začnou vyprávět, co simulují, aby nemuseli na vojnu, do které jim nic není.
Když je Švejk vyléčen, byl poslán na garnizónu. Všichni vězňové na garnizóně museli povinně chodit na kázání polního kuráta Katze, velkého opilce. Při jeho kázání se Švejk rozbrečel, což polního kuráta zaujalo, a tak se stal Švejk jeho sluhou. Vše vrcholí tím, že Katz prohraje Švejka v kartách. A tak se Švejk dostává do služeb nadporučíka Lukáše. Svým zvláštním chováním způsobí nadporučíku Lukášovi nejen radost, to když mu pomůže zbavit se nenadálé ženské návštěvy, ale i trápení, když mu sežene stájového pinče, kterého ukradne plukovníku Krausovi, za což je pak oním plukovníkem spolu se Švejkem poslán na maršbatalión.
Cesta do Budějovic se ale Švejkovi pěkně zamotá. Vojenská hlídka ho najde bez dokumentů na nádraží v Táboře, poté, co si cestou do Budějovic udělal srandu z plešatého pána, který se ukázal být generálmajorem, navíc zatáhl za záchrannou brzdu, zastavil vlak a všechny peníze propil v hospodě na nádraží. Vojenská hlídka vyslala Švejka do Budějovic pěšky, a tak začala Švejkova slavná anabáze.
V Putimi ho strážmistr Flanderka omylem považuje za ruského špióna a nechá ho závodčím odvést do Písku. Po dlouhé době se Švejk dostane do Budějovic, chce se dostat zpět ke svému nadporučíku Lukášovi, ale ten má již nového sluhu - nenasytného mlynáře Balouna. Švejk je tedy skladníkem. Pluk se přesouvá do Uher, kde dochází k potyčkám s obyvateli.
Jednou Švejk nesl jedné paničce milostný dopis od svého pána. Cestou potkal kamaráda sapéra Vodičku z Prahy. Na místě se trochu nepohodli s manželem oné paničky a způsobili velkou rvačku. Byli zatčeni, ale nakonec se oba dostali šťastně ven a Švejk byl ještě povýšen.
Jindy se Švejk prochází u rybníka, najde ruskou uniformu a hned si ji vyzkouší. Je zajat rakouskými vojáky. Dostane se až před popraviště, ale jako vždy je zachráněn. Divadelní představení končí stejně jako legendární román Jaroslava Haška prohlášením poručíka Duba:
"Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce. Připomínáme si to zejména dnes, kdy naše vojska překročí hranice."